GLOBAL PRO GALLERY
Tetsuro Shimizu
Tetsuro ShimizuJaponsko
Narozen v roce 1975 v Jokohamě. Po absolvování Nippon Photography Institute pracoval Shimizu tři roky jako asistent fotografa Toshinobu Takeuchiho a ve 23 letech se vydal na volnou nohu. Zabývá se širokou škálou žánrů, od přírody až po momentky a dokumentární fotografie s jedinečným úhlem pohledu. Mezi jeho fotografické kolekce patří ZMĚNA, Nový typ, Otamajakushi Genetic Memory (Genetická paměť pulců), Wadachi (Trať), Tokyo Karasu (Tokijské vrány) a fotografická esej Umatabi - Mongoru 20 Nenkan Shuzai Shita Shashinka no Kiroku (Cesta na koni – Deník fotografa cestujícího Mongolskem během 20 let). Shimizu pořádá mnoho individuálních výstav. Mezi hlavní ocenění patří 1. místo ve fotografických cenách Yonosuke Natoriho, ocenění japonské společnosti fotografů pro nováčky za rok 2014 a čestné uznání pro nováčky ve fotografické soutěži v Sagamihara za rok 2016. Je členem Japonské asociace profesionálních fotografů a lektorem na částečný úvazek na katedře fotografie fakulty umění univerzity Nihon.
Po příjezdu do Ulánbátaru, hlavního města Mongolska a nejchladnějšího hlavního města na světě, mi všichni, které jsem potkal, říkali, že zima je letos teplá. Když jsme přijeli, byla okolní teplota minus 18 stupňů Celsia. Přijel jsem v polovině ledna, v nejchladnějším ročním období, s úmyslem zůstat tři týdny a fotografovat krajinu a život lidí v hloubi kruté zimy. Letos však teplota nikdy neklesla pod minus 30 stupňů Celsia. Můj cíl se nacházel v severní části provincie Khuvsgul, 1000 km severozápadně od Ulánbátaru. Tuto oblast jsem navštívil již mnohokrát a jednou jsem se při fotografování v teplotách minus 40 stupňů Celsia tak zapotil, že jsem si přivodil omrzliny na všech deseti prstech na nohou. Poté jsem se fotografování ve skutečně krutých zimních podmínkách vyhýbal, ale s vyléčenými omrzlinami jsem byl na zimu plně připraven, měl jsem zimní oblečení a dlouhé boty, které vydržely teploty až minus 60 stupňů Celsia.
Jezero Khuvsgul bylo úplně zamrzlé a já jsem po něm jezdil autem, abych si vyfotil ledové hřebeny a obrazce. Led byl méně impozantní než před pěti lety, což lze přičíst mírnému počasí pozdního podzimu a začátku zimy. Nicméně, i když byl na zimu teplý, na hladině jezera, kde nebyl žádný úkryt před větrem, bylo chladno.
Po příjezdu na místo určení jsem se setkal s přítelem, který poznamenal: „Letos je zima teplá.“ Všichni jsme si mysleli, že je zima teplá. Teploměr ukazoval minus 34 stupňů Celsia. Lidé v tomto regionu zřejmě neříkají, že je zima, dokud teploty nedosáhnou minus 40 až 50 stupňů Celsia.
Od následujícího dne jsem dva týdny cestoval od vesnice k vesnici na severu a zaznamenával vše, co jsem viděl, od zasněžené krajiny a mrazu po hvězdnou oblohu, život kočovníků, mateřské školy a výjevy ze základních, středních a vysokých škol. Teploty klesaly až k minus 39,6 stupňům Celsia, ale i tak si fotoaparáty OM-1 Mark II a OM-3 odolné proti stříkající vodě a prachu a mrazuvzdorné vedly bezchybně, když snímaly dvě až tři hodiny bez krytů, aniž by se vybily baterie nebo se zasekly LCD obrazovky. To může být způsobeno výkonem lithium-iontového akumulátoru BLX-1 2280 mAh. Při používání baterie BLH-1 s kapacitou 1720 mAh jsem střídal několik záložních baterií, které jsem při fotografování zahříval tělesným teplem, což u BLX-1 není nutné. Možnost pohodlně fotografovat i v prostředí mimo běžné provozní parametry fotoaparátu je uklidňující a posílila mou důvěru a důvěru ve vybavení OM SYSTEM.
